Sofisté, Sókrates a malé sókratovské školy
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Sofisté, Sókrates, a malé sókratovské školy
Sofisté - potulní učitelé moudrosti, za peníze učí myslit, mluvit, jednat a jak dosáhnout úspěchu.
- toto vede k demokratizaci vzdělání, ale sofistické šíření vzdělanosti vede ke zpovrchnění, popularizuje až do krajnosti, aby rozuměl každý - * nedovzdělanost, diletantství, chybí hlubší pohled
- obrací pozornost od přírody k člověku, k myšlení - - - základ státovědy,
pedagogiky, filologie ) věda zabývající se jazykem a kulturou urč. národa ), estetiky
· Sofismata - řečnické triky, paralogismy (nelogická, protiřečící si tvrzení )
· Eristika – umění vést spory ( ERIS = spor ) – dokazování / vyvracení tvrzení bez ohledu na pravdivost = „sofista“ – postupně dostává pejorativní ( hanlivý ) význam šarlatána chytračícího sofismaty
- obrací pozornost od přírody k člověku, k myšlení - - - základ státovědy,
pedagogiky, filologie ) věda zabývající se jazykem a kulturou urč. národa ), estetiky
Protágorás z Abdéry – 481 – 411 př. K.
- stoupenec demokracie, svým výrokem: „ měrou všech věcí je člověk“ ( B1 ze Sexta ) charakterizuje antropologickou fázi dějin řecké filozofie
- náboženství : sofistické osvícenství : str. 66 dole ( zl. B4 )
- nezáleží na pravdě, ale na argumentech, není důležité DOXÁ ( mínění ) , ale EPISTÉMÉ ( znalost ) – upřednostňuje vlastní zájmy, ne každá řeč přispívá k odhalení pravdy
Goriás z Leontín - 483 – 300 př. K.
- krajní skepticismus : „ Vážnost odpůrců ničiti smíchem a smích vážností.“
- 3 poznání : 1.) nic není 2.) když něco je,neumíme to poznat 3.) když už to poznáme, nemůžeme to nikomu sdělit, protože náš jazyk ne to nestačí
- toto můžeme chápat, jako: A) mravní nihilismus B) tvrzení, že poznané neplatí – je tudíž třeba hledat dál
- 1. kritika nedostatečnosti jazyka ve filosofii
Antifón
- klade si otázku, jsou-li dány společenské instituce, zákony, právo, morálka dle přirozeného řádu ( FYSEI ), nebo konvencí a dohodou ( THESEI, NOMÓ ) – jsou-li jen přechodné
Thrasymachos
- díky Platónovi známe jeho výrok, že spravedlnost není nic jiného než prospěch silnějšího
Kalliklés
- možná jen literární postava dialogu Goriás: „Moc je právo!“ . Zákony jsou stvořeny slabými k zastrašení silných. Lepší má mít víc než horší, mocný víc než bezmocný
- rovnost není přirozená
Sokratés
- syn sochaře a porodní báby ( S. obrazně pomáhá na svět pravdě )
- radikalizuje odklon od přírody k člověku
- Cicero tvrdí, že S. první svedl filozofii z nebe a usadil ji do měst
- Necestoval za hranice Athén, kromě několika válečných výprav jako těžkooděnec ( osobní statečnost, nebojí se projevit svůj názor, i když stojí „ proti všem “ –př.: jako jediný vetuje rozhodnutí popravit 10 stratégů za to, že po bitvě nevylovili mrtvé vojáky z moře a nepohřbili je )
- Tvrdí, že filozof není služebníkem politického režimu, ale zákony a obec se musí ctít a poslouchat jako vlastní rodiče.
- Sokratova etika – snaha dosažení ARÉTÉ – nejvyšší ctnost, určit to, co je pro všechny závazné, po dosažení ctnosti , zdatnosti se dostaví blaženost ( EUDAIMONIA ), ctnost a zdatnost – úspěch, důležité pro duši ( 72 – tučné ) ; krajní podoba etického intelektualismu: vědět, co je spravedlivé = být spravedlivý, kdo ví, co je správné, nemůže se chovat špatně, ctnosti zakládá ne vědomí, odstraňuje nelogickou stránku duše ( př. vášeň )
- Daimonion – vnitřní varovný hlas, který S. neříká, co má dělat, ale říká co dělat nemá, co je špatné ( proto odešel z politiky ), křesťanství toto nazývá hlasem božím, později hlas rozumu a konečně svědomí a intuice
- Obžalován: „je vinen tím, že nevěří v bohy , v něž věří stát, a zavádí jiná, nová božstva, kazí mládež“, odsouzen ke smrti otrávením ( kalich bolehlavu ), nevyužil možnost útěku, protože by to bylo v přímém rozporu s jeho učením – že zákony ( i soudy ) se mají poslouchat, i když jsou neoprávněné ( nepřesné )
- Protože S. nepovažuje filozofii za písemně zachytitelnou, nenechává žádné spisy ani poznámky – dozvídáme se o jeho výrocích hlavně ze zápisů jeho žáků.
1.) Aristofanés – karikuje S. ve své komedii Oblaky, předvádí jej jako sofistu bez mravů a intelektu, jeho soudy o S. jsou nejméně věrohodné
2.) Xenofón – Anabase – líčí návrat vojáků z války proti Artaxerxovi II. , sám není filozof – lze předpokládat, že S. vložil do úst nejméně svých myšlenek, ale je otázka, zda chápe a podává S. opravdu do hloubky; jeho S. přichází na to, že chybí mezi lidmi úsilí o odpovědnost za to, co dělají, co je dobro , spravedlnost a krása
3.) Aristoteles – navazuje na X. a tvrdí, že věda začíná pomocí všeobecných pojmů a důkazů pomocí indukce
4.) Platón – zde je již nerozlišitelné, co je skutečně S. a co je P. ; dialogy : Euthyfrón – S. hledá co je zbožné, Charminidés – umírněnost, Lachés – statečnost – chybí pozitivní definice; Sokratova metoda dialogu je v Platónově podání : „Poznej sám sebe!“ – toto je východisko S. filozofie; prostředek k sebepoznání, jeho dialog má 2 fáze
a) negativní =destruktivní složka – S. zpochybňuje původní definice, pojmy a názory, kterých se držel člověk, se kterým debatuje –, zahajuje dialog v ironické pozici ( EIRONEIA ) – a nesprávná teze se stává pro S. zdrojem poučení, v S. dialozích chybí agónistická povaha ( AGÓN – zápas, nehašteří se ) , chybí také polemický střet. Kladením otázek nutí S. druha v dialogu, aby sám měnil své původní teze – ( ELENCHOS ), na konci debaty tezi dokonale vyvrátí a z toho vychází jeho „vím, že nic nevím“
b) konstruktivní =porodní složka ( MAUIETICKÁ ) – pomáhá druhovi v debatě se vyjádřit, to vidí jako svůj životní úkol, ukazovat ostatním, že nic nevědí a tak je donutit k dalšímu hledání
Malé sókratovské školy
Ze S. bezprostředně vychází Platón, ale i školy označované jako Malé sokr., polosokr., či posokr.
Škola kynická - myšlenka, že ctnost má být stavěna nad hmotné bohatství a slávu, člověk má žít oproštěným, přirozeným životem bez majetku a společenských vazeb – jako pes ( KYÓN )
- Antisthénés ( 455 – 360 př K. ) – vyučoval v gymnáziu v Kynosarges, neplnoprávný, chudý, rekvizitami jako děravý plášť a špinavé vousy dával najevo chudobu a vlastní výklad S. filozofie ( ale S. sám v jeho chování vidí spíš ješitnost…)
- Myšlenky:
1.) autarkie = soběstačnost + autonomie; lidé dosahují štěstí a ctnosti nezávislostí ne svých potřebách, okolí, komfortu, ignorací mravů a zákonů – člověk má být lhostejný vůči všemu, kromě ctnosti ( i zdraví, rodina, politika, stát, erotická rozkoš není odmítána, pokud ji člověk nechápe jako povinnost, něco, za čím se má pachtit )
2.) kritika Platónovy teorie idejí sensualismu: koně vidím, koňovitost nikoliv – popírá obecniny – budoucí nominalismus
3.) ctnost se lze naučit a nelze ji pozbýt; učíme se jí v činu
- Diogenés ze Sinópy ( 400 – 323 př. K. ) – syn zkrachovalého směnárníka, odejit do vyhnanství ( neporozuměl věštbě – mel změnit obecní pořádek a ne obecní mince – stejné slovo v řečtině ) , nic nesepsal, filozofií žil.
- Myšlenky:
1.) jednoduchost – obydlí = sud, majetek = číše ( odhodil ji, poté co viděl dítě pít rukama ) , nejlepší je obrátit se ke zvířatům a žít s nimi ( on žil s myší ) . Je nespokojený s lidskými vlastnostmi: „Hledám člověka“ – říká chodíc po městě ve dne s rozžatou lampou. Zvířeckost = špatné lidské vlastnosti. Na otázku: „Které zvíře nejnebezpečněji kouše?“ odpovídá: „Z divokých udavač, z krotkých pochlebník.“ Základem všeho je podle něj rozum.
2.) Proti filozofické spekulaci klade empirii – tvrzení že není pohyb vyvrací tím, že vstane a chodí, Platónovu definici člověka: „2nohý neopeřený živočich“ vyvrací tak, že přinese oškubaného kohouta – P. doplnil do definice :“ …s plochými nehty“ apod.
3.) Je otevřený, přirozený, exhibicionista: „Před očima všech dělej to, co by jiný nedělal ani v ústraní.“. Metafora : jít proti proudu – když jdou ostatní z divadla, on vchází…Nemá úctu k otroctví – donutil svého pána, co jej koupil jako zajatce pirátů, vlastní duchovní převahou, aby vykonával jeho příkazy. Byl velmi dobrý řečník, P. o něm prohlásil, že je to :“šílející S.“, inspiroval J.A. Komenského k napsání hry: Vzkříšení kynika Diogena.
- Kratétos (455 – 360 př. K. ) – „Je třeba tak dlouho filozofovat, dokud se vojevůdcové nebudou zdát jen poháněči oslů.“, jeho družka Hipparchia – jedna z mála filozofek.
Škola hédonická = kyrénská
- Aristippos z Kyrény ( 435 – 366 př. K. ) – cílem života dosahování slasti ( HÉDONÉ – slast, rozkoš, libost ) slast = mírný pohyb – vnímání, ale strast = prudký pohyb. Bolestnost sama je slastí, ale bez rozkoše jakoby spí. Rozkoš tělesná je lepší než duševní a bolest těla je horší bolesti duše. Rozkoš je chvilkový stav, není důležité, co bylo , ani co bude, je důležité oddat se jí bez odkladu. Rozkoš je nejvyšší dobro, ať je jakákoliv, jediné, co je důležité je nedat se rozkoší ovládat. Je nemožné žít celý život ve strasti, je důležité zažít aspoň jednou pořádnou rozkoš.
- Hégiás ( kolem 300 př. K. ) – není – li možné dosáhnout blaženosti jako naplnění života, není důvod na něm lpět. ( Po přednáškách – série sebevražd – Ptolemaios I. v Alexandrii zakázal. ) PEISISTHANTOS – přemlouvající ke smrti.
Škola megarská
- Eubulidos str 77 uprostřed
z knihy: Nástin dějin evropského myšlení, I.Tretera
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát